Únor 2009

Tys věrnej pes

15. února 2009 v 16:21 | Idrilka |  Asik poezie
Jedna mopje novější básnička:)


Nemiluji tě, nemám tě ráda,
tak už pochop, že jsem kráva!
Využívám a zneužívám tě celý roky,
a ty jak věrnej pes ani neštěkneš.

Kdybys aspoň jednou řekl ne,
možná bych se necítila tak blbě.
Ale ty jen mlčíš a plníš příkazy mé,
jak věrnej pes co má mě rád.

Prosím už je toho dost, už pochop,
že já přestala dávno tě milovat.
Tak už odejdi ode mě pryč,
ty jeden věrnej pse.

Už zmiz z mého života,
než zničí tě ta láska.

Vítejte

11. února 2009 v 17:01 | Idrilka |  K blogu
Asi si říkáte jestli Vás nešálí zrak či co... nebojte nešálí. Jsem zpět a snad i v dobré kondici i když s několika změnami.
Za prvé: krom dvou povídek (Hvězda vyhasíná a Cejch Voldemorta) nebudu pokračovat v psaní jiné HP povídky.

Za druhé: čeká Vás nová a lepší verze Bolest? to je pasé...

Za třetí: sem se pustila vcelku aktivně do psaní básniček

Za čtvrté: jsem se ještě aktivněji pustila do hraní WoW, takže čekejte možná nějaký ten obrázek či povídku na tohle téma.

Za páté: Vás čeká spousta povídek z mé dílny jako Claire, Liliana a moýžná Dvojčata...více se dovíte později.

Toť vše... doufám, že jsem Vás potěšila

VI. Kapitola - Odhalení

11. února 2009 v 16:53 Hvězda vyhasíná
Ráno se Anne, bledá jak smrt, objevila ve společenské místnosti. Rozhodla se, že žádné absence nebudou, i když toho včerejší noci moc nenaspala. Radši, než aby se trápila a stále přemýšlela nad tím, co se stalo, se rozhodla normálně chodit do školy, dělat jako že nic a třeba občas přijít i na jiné myšlenky.
Lili a Katie na ni hned z rána upřely zvědavé pohledy, ale Annelor neměla nejmenší chuť odpovídat jim byť na jedinou otázku, týkající se jejího včerejšího zkratu a svojí mlčenlivostí jim to dala zcela jasně najevo.
"Anne?" zastavil ji cestou na hodnu přeměňování Sirius.
"Siriusi, nemám na tebe náladu, promiň," pohlédla na něj unaveně a mínila pokračovat v cestě.
"Chtěl jsem se jen zeptat, kam jsi včera zmizela."
"Potřebovala jsem si něco urovnat v hlavě a nějak jsem se ztratila, ale Severus mi naštěstí pomohl," odpovídala za rychlé chůze. Sirius se zarazil a chytl ji za ruku, čímž jí donutil zastavit.
"Severus?! Ty se přátelíčkuješ s tím Srabusem?" vyjel na ni uprostřed chodby a vůbec si neuvědomoval, že je všude plno studentů. Někteří se po nich dokonce se zájmem podívali.
"Au, to bolí Siriusi. Pusť, nemáš žádné právo žárlit. Nemíním ti nic vysvětlovat. Jsme přátelé a přátelé musí respektovat přátele svých přátel," vyškubla se mu, ale on jí zahradil cestu.
"MÁM NA TO AŽ MOC VELKÉ PRÁVO. JESTLI SI NEPAMATUJEŠ, TAK SI MOJE SNOUBENKA!" zařval na ni nepříčetně Sirius, až se všichni okolo zarazili.
"Siriusi Blacku! Na něčem jsme se dohodly. Tímto si u mě skončil," podívala se mu zpříma do očí a vrazila mu takovou facku… Sirius jen opařeně stál, jako by si až teď uvědomil scénu, kterou tu právě ztropil, a nepřítomně se držel za tvář, kde se mu pomalu rýsoval obrys Anneloriny ruky. Ta se na něj ještě jednou pohrdavě podívala a zamířila přímo do učebny přeměňování.
Tam si jako by nic sedla vedle Lily, ale na první pohled bylo vidět, že ještě stále zuří. Tajemství, které se nemělo dostat na veřejnost tam bylo. A nedoufala v to, že by nikdo neslyšel Blackův řev, či si nevšiml, že to byla ona, koho nazval svou snoubenkou.
"To co říkal tam venku Sirius… byla to pravda?" přisedla si k ní z druhé strany Mary. A bylo to tady…
"Slyšela si. Bohužel, nás naši příbuzní zasnoubili, aniž bychom jeden z nás chtěli. Já mám svého přítele… tedy měla jsem, a vůbec nestojím o místního kassanovu," povzdechla si Anny.
"Ale ty mu až tak volná zřejmě nejsi," řekla Mary a v jejím hlase byla značná žárlivost.
"Nech to být," mávla Anny rukou a dál její řeči nevnímala… zasnila se do doby předtím… do doby ve Francii…
"Slečno Sinus, vnímáte mě?" ozvalo se jakoby z děsné dálky a Anne sebou škubla. Přímo nad jejím stolem se skláněla profesorka McGonagallová a shlížela na ni.
"Ano… ji - jistě," zakoktala se a sedla si rovně jako svíčka.
"Ano? Tak mi prosím zopakujte, co jsem teď říkala," upřela na ni svůj přísný zrak profesorka.
"Ehm…"
"Neposlouchala! Myslím, že vám prospěje jeden večer nějaké užitečné práce. Například pomůžete panu Filchovi s uklízením umýváren. Takže dnes v osm hodin před jeho kabinetem."
"Jistě, paní profesorko," přitakala poslušně. McGonagallová se na ni zkoumavě podívala, ale pak se jen nezřetelně zakroutila hlavou a dál se věnovala výkladu.
Poté, co skončila poslední hodina toho dne, se Anne rozhodla, že se půjde projít. Neměla náladu na bradavické zdi, ani na to, aby vysedávala ve společenské místnosti a odevšad přijímala nenáviděné pohledy od Siriusových ctitelek.
Došla ke krásnému starému dubu až na okraji bradavického pozemku, sedla si k němu a zavřela oči…
"Co tady děláš?" zeptal se jakoby vzdálený hlas. Anne otevřela oči a pohlédla na černou postavu, která byla v zapadajícím slunci nejasně vidět.
"Ahoj Severusi, jak vidíš, tak tady sedím. Vadí ti to?" pokusila se usmát, ale něco v jeho obličeji ji děsilo.
"Vadí, všichni vědí, že u tohoto stromu sedávám já," řekl a z očí mu čišel vztek.
"Promiň, já myslela, že jsme přátelé," řekla Anne zklamaně, posbírala si své věci a hodlala zmizet. Momentálně vůbec neměla náladu na hádky a ještě méně na hádky s právě získanými a ztracenými přáteli.
"To já jsem si taky myslel… nebýt toho, že pravděpodobně máš ze mě jen srandu a jsi přítelkyně toho Blacka," plivl ta slova Severus na její záda. Anne se prudce otočila a v jejích očích zapláli ohníčky bojovnosti. Hodlala všechny vyvést z omylu a už jí víc než rozčilovalo to, že si všichni myslí, že je zamilovaná do Siriuse. "Tak počkej, Severusi. JÁ nejsem přítelkyně Siriuse. Měli jsme mezi sebou něco jako přátelskou úmluvu, ale dneškem ji porušil, čímž u mě dokonale skončil. Siriuse Blacka, svého oficiálního snoubence, jsem poprvé viděla o prázdninách v den našeho zasnoubení na nóbl večírku mého strýce Abraxase Malfoye. Ano slyšíš dobře. Mého strýce. Jsem sestřenka Luciuse Malfoye. Tvého kamarádíčka ze Zmijozelu a i když ho k smrti nesnáším, pokud víš, nikdy jsem neřekla ani slovo o tom, že se s ním scházíš, protože nevím jaký je tvůj důvod být s ním a jeho partou, ale vím, že ty takový nejsi, a na oplátku bych byla ráda, kdyby ty jsi respektoval mé formální zasnoubení s Blackem, které zařídili můj strýc a jeho matka.A taky tě prosím, aby všechno toto zůstalo mezi námi."
"Promiň, Annelor, ale já Blacka nesnáším, stejně tak, jako Pottera a zbytek té jejich partičky a myslel jsem…" zarazil se, ale Anne to došlo. "Myslel jsi, že jsem stejná jako oni? Že bych byla schopna tě jen využít? Tak to m ě ještě neznáš moc dobře Severusi Snape, ale možná mě jednou poznáš," řekla dívka smutně, otočila se čelem vzad a Severus jenom mohl pozorovat její vzdalující se stín, blížící se k hradu.
Smutně si povzdechl. Tahle dívka byla tak podobná jeho Lili, která ho zavrhla, a přitom tak jiná. Na rozdíl od Lili v sobě měla něco čistého, vznešeného a tajemného…

V. Kapitola - Smrt

11. února 2009 v 16:53 Hvězda vyhasíná

Annelor se příští dny snažila Severusovi co nejvíc vyhnout a vypadalo to, že ani on jí dvakrát nevyhledává.
Její spolubydlící si všimli, že je v poslední době nějaká roztržitá a jakoby duchem nepřítomná, ale nechtěli být dotěrné a vyptávat se jí.
Sirius si také všiml její malé změny, ale na rozdíl od dívek nebyl zrovna dvakrát diskrétní. A k tomu jí její změna z nějakého neznámého důvodu vadila. Rozhodl se, že se dozví co s ní je a to hned teď!
"Anne? Mohla bys na chviličku?" zeptal se při nudném čekání, před učebnou lektvarů.
"Co je Sírie?" zeptala se s úsměvem.
"Zajímalo by mě... proč jsi poslední dobou tak skleslá a roztržitá." Její výraz se najednou změnil, byl stejně smutný jako pokaždé, když si myslela, že ji nikdo nepozoruje.
"Už dlouho mi nepřišel dopis od mého přítele. Bojím se, že se mu něco stalo," řekla poloviční pravdu.
"Aha, tak to je mi líto," řekl zaraženě. Anne se na něj zářivě usmála, jako díky za starost o jeho ochotu a odešla ladným krokem zpátky ke spolužačkám.
Od nich se jí dostalo klasických otázek typu: "Co ti chtěl?" "Vy spolu chodíte?" apod. Annelor ani neměla možnost odpovědět na jednu otázku a už se jí ptaly na další.
Ještěže profesor Křikla otevřel učebnu a vpustil žáky dovnitř, jinak by otázky neměly konce.
"Ach bože to jsou tu všechny takové pipky?" povzdychla si potichu , ale Cathrin ji slyšela.
"Neboj, nejsou,ale všechny zbožňují Blacka - místního playboy a děvkaře."
"A ty ne?"
"Ne, mě osobně nějak Black neuchvacuje, a pokud vím, Lili z něj taky není dvakrát unešená."
"A kdo se ti líbí?" usmála se Anne, ale to po nich profesor hodil pohoršený pohled a tak dívky radši zmlkly.

Příštího dne se Annelor splnila její největší noční můra…
Ráno začalo zcela poklidně, ale jen do doby, než přišla pošta.
Anne uviděla menší sněžnou sovu, která k ní mířila. Okamžitě v ní poznala sovu svého přítele. Zaradovala se, ale pak si všimla, že něco není v pořádku. Eros byl značně ušmudlaný a tak tak letěl. Vílině padl před Annelor a potichu zahoukal.
Dívka mu hned nalila vodu do mističky a nadrobila trochu toastu na talířek. Teprve pak mu odvázala dopis, který měl připnutý na noze.
Na pergamentu bylo jen pár vět:
Sbohem má lásko,
Miluji tě.
Tvůj Nicholas.

Dívka očividně zbledla. Nechápala smysl těch slov. V hlavě jí vystávali různé otázky.
Anne? Co se stalo?" zatřepala s ní Lili, ale ona ji nevnímala. Střídavě koukala na dopis a na noviny v Lilině ruce. Titulek hlásal hrozbu: Další útok Smrtijedů! Tentokrát zaútočili ve Francii!
"Čti prosím tě," požádala ji černovláska potichu a přivřela oči.
"Smrtijedi tentokrát zabili čtyřčlennou rodinu na jihu Francie," četla nahlas a Anne při každém jejím slově čím dál víc bledla, "mrtví byli objeveni teprve nedávno, ale očividně byly zabiti kletbou Avada Kedavra už koncem srpna a nad jejich domem se vznášelo znamení zla. Díky tomu, že bydleli na osamoceném místě o jejich smrti nikdo dlouho nevěděl. Zavražděnými byli manželé Angeli a Robin Baptistovi a jejich dvě děti. Sedmnáctiletý Nicholas a sedmiletá Jeziva," dočetla Lili a sledovala, jak její spolužačka úplně bledá a do očí jí vstupují slzy.
"Anne? Ty jsi je znala?" zeptala se Cathrin. Oslovená neodpověděla. S pláčem na krajíčku vyběhla z jídelny a cestou jí vypadl lísteček z rukou.
"Podívej," pobídla Cat Lili a zvedla papírek. "Nicholas… není to ten?" obě se podívali vševědoucně po sobě. Nicholas byl obětí Smrtijedů a očividně Annelorin přítel.

Anne běžela se slzami v očích pryč od všech. Chtěla být co nejdál. Nakonec objevila jednu opuštěnou učebnu ve sklepení, kde zůstala celý zbytek dne.
Kamarádky chápali, že se potřebuje po tom šoku uklidnit a tak ji na všech hodinách omlouvali, že leží v horečkách.

Severu nemohl skoro jako vždycky spát a tak vklouzl do černého županu a šel na svoji obvyklou noční "pochůzku" zasmušilým a vlhkým sklepením, které tak miloval. Jak se tak procházel, uslyšel štkaní, které narušovalo to posvátné ticho. Zvědavě nahlédl do učebny a zasvítil tam svojí hůlku. V rohu místnosti uviděl Annelor, jak tiše vzlyká.

Pocítil jak se mu něco v hlouby těla svírá. Jak v něm roste něco co už dávno zavrhl. Láska snad? Zatřepal hlavou, aby zahnal ty absurdní myšlenky, ale přesto přistoupil blíž k dívce.
"Annelor?" zašeptal rozpačitě. Dívka udělala něco co ho doslova šokovala a co ani ve snu nečekal. Pohlédla na něj skrz zamlžené oči a poté se mu vrhla okolo krku a znovu se nanovo rozplakala.
Vůbec netušil co má dělat. V téhle situaci se ocitl už hodně dávno… ještě předtím než se zavřel do sebe. A tak ji začal nesměle hladit po zádech a snažil se šeptat uklidňující slova.
Anne se po nějaké době uklidnila a také si uvědomila komuže to leží v náruči. Poplašeně vyskočila, ale hned mu spadla zpátky do náruče. Byla úplně psychicky i fyzicky vyčerpaná.
"Měla by jsi jít spát," zašeptal a políbil ji do vlasů.
"Já… pomůžeš mi k naší společenské místnosti?" poprosila stydlivě. Přece jenom… přiznat, že se ztratila a ještě k tomu je vysílená by nebylo nejlepší.
"Dobře," řekl a na tváři se mu objevilo něco jako náznak smutného úsměvu, "ale napřed mi povíš si tady brečela."
"Já… mě… dozvěděla jsem se," zadrhával se jí hlas a tak ji Snape přerušil: "Jestli nechceš tak mi to říkat nemusíš."
"Ne, musím to někomu říct. Přišel mi dopis od mého přítele a… a dozvěděla jsem se, že ho i s celou rodinou zabili Smrtijedi."
"To.. to je mi líto," byl zjevně zaražený. Pak už se k tomu ani jeden dál nevraceli a když Severu viděl, jak Anne sotva chodí, vzal ji do náruče a odnesl ji až k Nebelvírské společenské místnosti.
"Dobrou a díky," políbila ho na tvář a on s tichým zamručeným, které se podobalo "nemáš zač" zmizel ve tmě.

IV. Kapitola - Hádka...a hádka... a polibek

11. února 2009 v 16:52 Hvězda vyhasíná
Byla šťastná, že jí profesor Křikla dal lektvar a to bez jakýchkoliv cavyků, možná to bylo proto, že věděl, o tom, že je sestřenice Luciuse. Však to taky celou dobu naznačoval, i když netušila, kde se to dověděl.
To bylo ale jedno. Byla ráda, že díky lektvaru jí několik dní nebudili ze spaní sny, které se jí zdávali od smrti rodičů. Sny které byli vždy z toho večera co je zabili Smrtijedi.
Ve škole byla taky spokojená. Lucius si jí nevšímal, učení jí bavilo, hlavně lektvary na které byla profík a skoro vždycky na nich seděla s Cat.
Bohužel, příští týden Cathrin onemocněla a Anne neměla být s kým ve dvojici.
"Slečno Annelor, prosím přisedněte si k panu Snapeovi. Projednou nebude náš mistr lektvarů pracovat sám," usmál se Křiklan, když si všiml Anneininy nerozhodnosti. Nakonec si dívka sedla ke svému Zmijozelskému spolužákovi a profesor se spokojeně usmál.
"Ahoj Severus," usmála se váhavě.
"Hm," dostalo se jí odpovědi, ale i to jí dodalo odvahu, od jejich posledního setkání, které neproběhlo zrovna v přátelském duchu spolu nemluvili.
"Jak se máš?" usmála se.
"Hm," zase.
"Ještě sem ti nestihla poděkovat za to, žes mě zachránil ve sklepení," pokračovala dál.
"Hm."
"Co to dneska vaříme? Doušek živé smrti? Jé ten je primitivní," dál jednorázově konverzovala.
"Můžeš být už konečně zticha?!" vyjel na ni rozzuřeně.
"Jé ono to umí mluvit," zaradovala se.
"Neprovokuj Sinusová," zavrčel.
"Copak Sevi? Ty zuříš?" zazubila se, když viděla jak rudne.
"Pozor ten šalvěj tam ne…" chtěla ho upozornit, ale pozdě. Severus už dokončil svůj pohyb. Ve stejné chvíli se ozval učebnou rachot, výbuch a nakonec ohromný zápach.
"Pane Snape, slečno Sinusová? Co to je?" ozval se Křiklan, zjevně šokován, že třídu do povětří vyhodili zrovna oni dva. "Mí nejlepší žáci a takhle zpackají lektvar. Hodina je u konce, v tomhle se nedá pracovat a vy dva," koukl se značně rozzuřeně na viníky, "to tady všechno pořádně uklidíte. Je to poslední hodina, takže máte dostatek času," s tím spolu se studenty odešel z učebny a nechal ty dva napospas bordelu.
"Tak to ti pěkně děkuji?" povzdychl si.
"Ty mě? Já nevím kdo tam hodil trs šalvěje místo mateřídoušky," rozčertila se Anne.
"Ty si mě rozčílila," vrátil jí to.
"Já se pokoušela jen konverzovat."
"Jasně, ale já při přípravě lektvarů nikdy nemluvím," odsekl jí.
"Jasně, ale při přípravě tohohle lektvaru se dalo v pohodě mluvit."
"Jak vidíš tak nedalo jinak by se to nestalo paní Chytrá a mimochodem Doušek živé smrti není vůbec lehký!"
"Je! Už sem ho s mamkou dělal tisíckrát. Jo a pane Bezcitný, kdybyste mě vnímal tak by se to nestalo. Pokoušela sem se tě zastavit!" teď už obe na sebe přímo řvali. On i ona byli rudí vzteky. Ani jeden nechtěl přiznat chybu.
"Nemíním se s tebou dál hádat. Uklidíme tady a vypadneme," rozhodl Severus a začal zkoušet všechna možná čistící kouzla.
"To nepůjde," řekla s úšklebkem Annelor a pozorovala opřená o lavici jak se marně snaží.
Ustal ve snažení rozzlobeně se na ni otočil.
Panebože ona je krásná.. pomyslel si.
Krásná? Před chvíli si ji proklínal, uchychtlo se jeho druhé já.
Já říkal krásná?! Podivil se neupřímně.
Jasně. Myslel si na to jak ji políbit.
To by mě ani ve snu nenapadlo.
Nic mi nenalhávej. Já jsem ty. Tak si to přiznej.
NE! Rázně domluvil se svým podvědomím, ale i tak z ní nemohl odtrhnout pohled. Nakonec se ovládl.
"Tak mi poraď," ušklíbl se.
"Počkej něco podobného se mi kdysi v naší laboratoři taky povedlo. Jen si vzpomenout jaké zaklínadlo tehdy maminka řekla," nasadila zamyšlený výraz a Severus si jí začal prohlížet. Byla tak krásná. Pramen jejích temných vlasů jí vypadl z copu a vysel přes tvář. Severus náhle pocítil nutkání jí ho zastrčit za uchu a než si uvědomilo dělá, svoji touhu zrealizoval.
"Co-?" podivila se Anne, kterou tím vytrhl z jejího zamyšlení. Najednou byli blízko…
Navzájem se pozorovali. Jejich černé oči se vpíjeli do sebe a ani jeden z nich se nehnul. Nakonec se pohla Annelor, ale ne proto aby se odvrátila, ale aby mezi nimi zrušila tu malou mezeru mezi nimi a zlehka ho políbila na rty. Severus překonal prvotní šok z jejích měkkých poddajných rtů, přitáhl jsi ji blíž a věnoval jí polibek plný vášně.Kriste, její ústa chutnala tak nádherně. Jakoby po jahodách. Přinutil ji otevřít ústa, vklouzl jí do nich jazykem a hledal ten její. Přitiskla s k němu ještě těsněji, jakoby měla strach, že upadne a on jí k sobě přivinul svými pevnými pažemi. Jeho jazyk si hrál s jejím. Oplácela mu stejně vášnivými polibky.
Po nekonečně dlouhé době se od sebe odlepili, ale on jí stále svíral v náruči. Cítil, že kdyby jí teď pustil zhroutila by se mu k nohám.
Anne nějakou dobu trvala než se zcela zpamatoval. Stále ještě byla v Severusovi objetí, i když ho pomalu uvolňoval, jak cítil, že Annelor získává půdu pod nohama.
"Co co sme to udělali?" zeptala se se zachmuřeným výrazem a vykroutila se z jeho objetí. V očích se jí objevili slzy a on nevěděl proč.
Rychle se od něj odvrátila a zamířila ke dveřím, cestou ještě zamumlala jakési zaklínadlo a nepořádek zmizel.
Annelor se rychle běžela ani nevěděla kam. Nakonec doběhla do Astronomické věže, kde se schoulila do klubíčka a rozplakala se.
Panebože co se to se mnou děje? S jedním klukem chodím a miluji ho, s druhým se zasnoubená a s třetím se líbám… Panebože panebože… opakovala si stále dokola. Ve věži vydržela dokud se nesetmělo a pak konečně vyrazila do nebelvírské věže.

III. Kapitola - První den

11. února 2009 v 16:51 Hvězda vyhasíná
Annelor se následující ráno probudila kupodivu s dobrou náladou.
Spolužačky ještě spali, ale to jí zrovna dvakrát nevadilo. Zaplula do koupelny, kde si dala ranní sprchu a oblékla se. Poté se rozhodla, že než se holky probudí, půjde si číst do společenské místnosti, aby je nebudila.
Bohužel, ve spolčence už někdo byl. A ten někdo byl její snoubenec. Člověk kterému se chtěla vyhýbat.
"Ahoj Anne," všiml si jí dřív, než stihla zmizet.
"Ahoj," vzdala to. Bylo by zbabělé, kdyby mu teď utekla, i když… zbabělé by to bylo i předtím, ale ne tolik.
"Zdá se mi to nebo se mi snažíš záměrně vyhnout?"
"Ne, nezdá se ti to," řekla popravdě.
Sirius se její pravdomluvnosti podivil: "Proč?"
"Proč zasnoubili mě s tebou a ani protestovat jsem nemohla. Nechci si tě vzít," málem se rozplakala.
"A myslíš si,. Že já jo? Máti mě do toho zatáhla proti mé vůli. Jsem v tom zcela nevině.
"Víš co? Uděláme kompromis," napadlo Ann.
"Jakej?"
"Nikomu o našem zasnoubení neřekneme. Nikdo se nic nedozví a tak budeme všichni spokojeni," vysvětlila svůj "geniální" plán.
"No… dobře. Tak přátelé?" natáhl ruku a ona ji s potěšením přijala.
"Ještě bych od na tebe měla malou prosbu. Nechtěla bych, aby se někdo dozvěděl, co mám společného s Malfoyem," řekla naprosto vážně.
"OK," souhlasil.
Poté už se bavili pouze o nezáživných věcech, aby řeč nestála. Nakonec tak za hodinu přišli dolů její spolubydlící a byli velmi překvapeni, když ji zahlédli v družném rozhovoru s Blackem. Sprostě ji odtáhli z jeho společnosti a spěchali na snídani.
"Co to bylo?" zeptala se Mary-Ann hned jak vyšli ze společenské místnosti.
"Co co bylo?" podivila se Ann.
"Se Siriusem," podotkla Kathrin. "Mary už je do něj totiž zamilovaná.
"Jo to. Jsme jenom kamarádi."
"Black se nikdy s žádnou holkou jen nekamarádí," řekla kousavě Lily.
"Se mnou jo, věř mi. Známe se už dýl," usmála se povzbudivě Ann na Mary.
Dívky kapitulovaly. Ann si pomyslela, že spolužačky časem pochopí, že se přátelí se Siriusem.
Jelikož se včera moc nenajedla, dostala při pohledu na jídlo příšerný hlad. Vrhla se na snídani a až poté, co spořádala kupu jídla byla spokojená.
"Co máme teď za hodinu?" zeptala se Ann, když měla konečně prázdnou pusu.
"No podle toho, co sis vybrala za obor. Já sem si vybrala léčitelství, takže mám teď bylinkářství," vysvětlila jí bleskově Lily.
"Díky. Doufám, že už za chvíli rozdaj rozvrhy, abych si to taky zjistila."
"Neboj, Lupin by je měl každou chvíli vydávat," uklidnila ji Lily. A taky, že jo. Za chvíli Ann a ostatní dostali svůj rozvrh.
Annelor přišla na to, že má díkybohu (nebo spíš naopak) bylinkářství spolu s Lily.
Hodina kupodivu proběhla celkem v pohodě až na pár neslušných návrhů na Lily, kterými ji častoval Potter.
Poté se obě dvě odebraly na hodinu obrany proti černé magii, kde se k nim připojila i Kathrin.
Annelor už snad posté procházela tou samou chodbou a stále nemohla objevit, kde má kabinet profesor lektvarů. Musela profesora poprosit o bezesný lektvar, aby ji už netrápily sny o smrti jejích rodičů.
Už si myslela, že je u svého cíle, když tu narazila do něčeho velkého a černého. Náraz ji zabolel až spadla na zem na něco měkkého. Pravděpodobně to byla ta samá věc, do které narazila.
To něco nahlas zaúpělo bolestí. Ann si uvědomila, že právě k zemi skolila nějakého člověka a její váha na jeho těle ho zřejmě netěší.
Rychle se zvedla nabídla pomocnou ruku. On ji však nepřijal. Teď už věděla, že to ono na co spadla, byl kluk.
"Promiň," omluvila se s upřímností v hlase. On na oplátku něco nesrozumitelně zavrčel. "Řekla jsem promiň," omluvila se hlasitěji, i když si byla jistá, že její omluvu slyšel.
Nevšímala si jeho pokusů ji beze slova obejít. "Jmenuji se Annelor Sinusová."
"Hmmm," zamručel nezáživně a znovu se ji pokusil ji obejít.
Jí se bohužel jeho nezájem nelíbil. "Co po mně chceš?" zeptal se nevraživě.
"Třeba by si ze slušnosti mohl říct, že mojí omluvu přijímáš."
"Nóóó."
"Prosimtě nevíš, kde je kabinet lektvarů?"
"To ti to mám fakt vysvětlovat?"
"Mohl by jsi projevit trochu účasti jelikož jsem tu teprve dva dny a nevyznám se tu."
"Ach tak, ty jsi ta nová mudlovská šmejdka."
"Mudlovská co?" rozčílila se Ann. "Tak chlapečku, uvědom si, že jsem z čistokrevného rodu a můj rodokmen sahá až do 15. století."
"Tak jak to, že nejsi ve Zmijozelu?"
"Asi proto,. Že tam jsou takoví dementi jako ty," rozčílila se úplně. Nejvíc ji rozčiloval ten jeho "klidný" hlas.
"No dovol. Nemíním se tady s tebou zahazovat," řekl.
"Nemusíš. Stačí, když mě dovedeš ke kabinetu profesora lektvarů."
"Proč tam chceš jít?"
"To není tvoje věc… Jak se vlastně jmenuješ?"
"Snape, Severus Snape," řekl neochotně.
"Tak…Sevi mohl by jsi zavést k profesorovi lektvarů.
"SEVI?!" rozzuřil se.
"Jééé, ty se umíš i rozzuřit," řekla nevinně.
"Prosím tě, pojď se mnou. Já tě tam odvedu," kapituloval. Chytl ji za rukáv hábitu a odvedl ji k profesorovu kabinetu. Tam jí nechal jen tak stát a rychle odcházel z její blízkosti.
Ann zaklepala na dveře a otevřel jí postarší buclatý pán ve kterém správně odhadla profesora lektvarů. Vyřídila s ním vše, co potřebovala až se divila jeho ochotě.

II. Kapitola - Zařazení...ale kam?

11. února 2009 v 16:50 | Idrilka |  Hvězda vyhasíná
Zbytek srpna utekl jako voda a byl čas jet do školy. Anne se vůbec netěšila, ale nic jiného jí nezbývalo. Nejradši by se vrátila do Francie do svých milovaných Krásnohůlek, kde měla přátelé… svého přítele.
Ach bože co asi dělá Michael? Pomyslela si. Tak se jí po něm stýskalo.
Annelor se dál potápěla do chmurných myšlenek, že si ani nevšimla, když do jejího pokoje stoupil Lucius.
"Sinusová? Máme jít. Můj papá nás volá," řekl bez jediné emoce.
"Už jdu Luciusi," poslušně se zvedla a zamířila ke dveřím. Kufry nechala v pokoji. Skřítci je přemístí.
"Připraveni? Dobře jdeme na to. Tady máte letax a ty Annelor si mě nepřej, pokud tě nezařadí do Zmijozelu," dodal Malfoy senior a podal jim nazelenalý prášek.
"Nástupiště 9 ¾," řekl Lucius a Anne ho napodobila.
Abraxasu s nimi na nástupiště neletěl. Něco takového by pro ně byla potupa a tak se o sebe už ti dva museli postarat sami. Každý si vzal svůj kufr a dál se sebe nevšímali.
Anne přemýšlela kam si sedne. Všechna kupé byla vesměs obsazena mladými studenty nebo kluky a tam se jí fakt nechtělo. Nakonec vlezla do kupé, kde bylo pět Nehelvítských dívek.
"Ahoj. Můžu si přisednout?" zeptala se nesměla a když dívky kývli na souhlas, sedla si.
"Čau já jsem Lili a tohle je Cathrin, Mary-Ane a Sandra," usmála se na ni zrzavá dívka a podala jí ruku.
"Ahoj já sem Annelor, ale můžete mi říkat Anne."
"Ještě jsem tě tu neviděla," začali ji zkoumat Mary-Ane. Dívka s dlouhými blond vlasy.
"Jsem nová. Přestoupila jsem sem z Krásnohůlek," odvětila Anne.
Dveře se po jejích slovech prudce otevřeli. Stáli tam čtyři kluci.
"Co chceš Pottere?!" vyjela okamžitě Lili na kluka s černými rozcuchanými vlasy.
"Pozvat tě na rande Evansová," ušklíbl se.
"Ne!" odvětila rázně.
"Máš smůlu Dvanácteráku," zasmál se druhý mladík a Anne ten hlas ihned poznala.
"A jéje kohopak tu máme?" všiml si obtloustlý kluk Annelor."
"Ahoj Anne," řekl zaraženě Sirius.
"A-ahoj," zakoktala se. Od jejich zasnoubení ho neviděla.
"Vy se znáte?" povytáhl obočí špatně vypadající hnědovlasý chlapec.
"Potkali sme se," řekla vyhýbavě Anne, dřív než stačil Sirius otevřít ústa. Všichni si je podezíravě prohlédli, ale pak se ten kluk usmál.
"Ahoj já jsem Remus, tohle je Peter a James," řkl a podal jí ruku plnou jizev. Anne se nad tím na chvilku pozastavila, ale pak ruku přijala.
"Annelor."
"Tak pánové, když už ste se seznámili s naší novou spolužačkou, mohli by ste jít," vyhnala je Cathrin a rychle zamkla kupé.
"To bylo nejrychlejší pozvání. Potter se překonává, minulý rok se mě zeptal až v Bradavicích," odfrkla si Lili.
"Vy se asi moc rádi nemáte co?" zeptala se opatrně jejich nová spolužačka.
"Blázníš? Lili ho nesnáší, ale on ji pořád zve na rande," odpověděla Mary.
"A co ty a Black? Jak jste se poznali?" změnila téma hovoru její druhá nová známá. A zrovna na to téma, kterému se Anne chtěla vyhnout.
"Potkali jsme se na jednom… večírku. Sorry holky, ale povím vám to později," vyhla se odpovědi a dívky to vzali kývnutím hlavy. Pak už se celou cestu do Bradavic bavili jen o bezvýznamných věcech.
Anne si přisedla k dívkám do podivného kočáru s ještě podivnějšími koňmi a jela vztříct svému osudu…
"Michal Machbellová, Anett Samuelová," odříkávala postarší profesorka. Profesorka McGonagallová, jak se Anne dověděla a prvňáci si sedali na stoličku. Poslední dívka byla zařazena do Mrzimoru a teď měla přít na řadu Anne. Děsně se jí klepali ruce, ale když profesorka řekla její jméno, odhodlaně si sedla na stoličku a nechala si nasadit Moudrý klobouk.
"Hm, máš chytrou hlavu, ale i odvahu. Nevím kam tě zařadit. Do Nebelvíru nebo Havrspáru?" přemýšlel Klobouk.
"DO Zmijozelu, prosím prosím do Zmijozelu," Modlila se v duchu Anne.
"Do Zmijozelu? Sama tam nechceš a byla bys tam velmi nešťastná. Máš dobré srdce. Není tam pro tebe místo. Tak tedy do NEBELVÍRU!" poslední slovo vykřikl klobouk nahlas a stůl a od nebelvírského stolu zazněl potlesk.
Anne se zklamaně šourala k nebelvírskému stolu. Byla ráda, že tam patří, ale přitom musela myslet na trest, který jí stihne až se to dozví její strýček, což jí kazilo veškerou radost.
"Tak vítej mezi námi," usmála se Lili a odsunula se, aby si měla Annelor kam sednout.
"Díky," usmála se smutně a dál už nic nevnímala. Nevšímala si ani jídla ani ředitelova proslovu a skoro ani netušila jak se dostala do Nebelvírské věže a uložila se ke spaní. Celou dobu přemýšlela nad tím čím jí asi strýc potrestá…
//

I. Kapitola - Seznámení

11. února 2009 v 16:49 Hvězda vyhasíná
Dívka s vlasy jako měsíční obloha seděla v rohu pokoje. Všichni okolo se výborně bavili - tancovali, smáli se, pili a jedli. Jen ona seděla smutně v koutě. Co naplat, že měla krásné plesové šaty tmavě modré barvy, že její dlouhé tmavé vlasy byli svázané do nádherného drdolu, když její černé oči byli posmutnělé. Neleskla se v nich ani hvězdička štěstí…. Jen smutek…
"Annelore, nepřeji si, abyste tady takhle nečině seděla! Běžte se bavit s hosty," přikázal blonďatý muž, který přišel k dívce.
"Ano strýčku," řekla poslušně dívka a ztratila se v davu bavících se hostů. Už dávna přišla na to, že Abraxasu Malfoyovi se nemá odporovat, protože by za to mohl člověk draze zaplatit…
Annelore se propleta mezi muži a ženami v bohatých róbách a vyšla do zahrady. Tady se cítila líp, než mezi těmi nóbl lidmi.
"Ahoj, co tu děláš tak sama?" vytrhl jí z myšlenek tmavovlasý kluk, který si k ní přisedl na lavičku.
"Na to samé bych se mohla zeptat já tebe," odsekla a pokusila se ho ignorovat.
"Nevím jak ty, ale mě to mezi těma nafintěnýma paničkami a strašácích ve společenském hábitu nějak extra nebaví. Zvlášť, když se taková sešlost sejde u Malfoyů," řekl popravdě.
Anne na něj zvědavě koukla. Sice měl taky společenský hábit s nějakým erbem, ale nevypadal moc namyšleně a ani se nezdálo, že se zrovna dvakrát baví.
"Tak to vypadá, že jsem našel spřízněnou duši. Já jsem Sirius," usmál se a podal jí ruku.
"Anne," představila se a s náznakem úsměvu ruku přijala.
"Anne? Hezké jméno," složil jí poklonu a ona se za oplátku nesměle usmála, ale nic neřekla a tak Sirius zachoval mlčenlivost.
"Ááá, kohopak tu tady máme?" vytrhl je z toho posvátného ticha sametový hlas.
"Vypadni Malfoy," vyštěkl Sirius, když známá osoba vystoupila ze stínu.
"Copak Blacku? Není ti po chuti moje společnost? Jak vidím, tak už jsi se stihl seznámit s mojí sestřenkou," řekl jízlivě Malfoy junior.
"S tvojí… sestřenkou?" otázal se Sirius trochu vyveden z míry.
"Ano, s mojí sestřenkou. Annelor, můj otec tě hledá měla by jsi za ním jít," otočil se na dívku Lucius.
"Jistě, Luciusi," řekla způsobně, tak jak byla naučená, "Pánové? Omluvíte mě?" usmála se škrobeně na dva chlapce, kteří se nenávistně měřili, vysekla způsobné pukrle, jak je zvykem, u čistokrevných kouzelníků, a odešla dovnitř.
"Tady je," zvolal Abraxasu a na Anne se stočilo několik párů očí.
"Přál jsi si mě vidět strýčku?" uklonila se způsobně.
"Měl jste pravdu Abraxasu, opravdu rozkošná," zvolala žena s vypoulenýma očima a zažloutlou pletí.
"Že ano Walburgo? Pro vašeho syna jako stvořená," přitakal Malfoy.
"Ano, myslím, že tahle růžička bude ozdobou rodu Blacků," usmála se ta žena.
"Jistě. Však je to moje neteř. Kdy můžeme přichystat zásnuby?"
"Zásnuby?!" vyjekla Annelore.
"Ovšem drahoušku. Myslím, že s mým synem budete dokonalý pár," usmála se ta jí od začátku nepříjemná žena.
"Myslím, Abraxasu, že bychom to mohli oznámit hned. Jen co se můj syn oběvý. Reguluji, běž najít svého bratra," otočila se paní Blacková na mladíka s černými vlasy a vykulenýma očima.
"Ano, mamá," řekl trochu vystrašeně a odešel pryč.
Anne se zatím zmocňoval děs a vztek. Chtěli ji zasnoubit s bůh ví kým a ještě ke všemu měsíc po smrti jejich rodičů! Měla by držet smutek a né chystat svatbu. Měla vztek nejen na svého strýčka, ale taky sama na sebe! Že nedokázala oporovat proti jeho rozhodnutí. Že byla slabá. Bála se ho ano. Věděla co by následovalo, kdyby protestovala. Následovalo by jedno z jeho oblíbených Cruciátů, kterými ji obdarovával, když se k nim přistěhovala. Když byla ještě vzpurná…
"Annelor? Mohla by jsi se mnou jít do Slavnostního sálu?" požádal jí její strýc a oba zároveň vešli do místnosti, kde už bylo shromážděno plno lidí.
"Dámy a pánové. Shromáždil jsem vás dnes tady, abych vám oznámil dvě radostné noviny," řekl Malfoy, když vešel do sálu, "za prvé bych vám chtěl oznámit zasnoubení mého syna Luciuse Malfoye a Narcissy Blackové."
Od všudy přítomných kouzelníků a čarodějek se ozval potlesk a Cissa s Luciusem vystoupili z řady.
"Za druhé," sjednal si Malfoy ticho, "bych vám taky rád oznámil, že jsme se právě s paní Blackou dohodly na zasnoubení mé neteře Annelory Sidus a pana Siriuse Blacka!"
Sirius a Anne se po sobě překvapeně podivili, ale pak též vystoupili z řady, aby jim "obecenstvo" mohlo pogratulovat.
"Ty seš má snoubenka?" sykl potichu.
"Můžete utěšit jedině tím, že ani jsem neměla tušení, že ty máš mít můj snoubenec," sykla taky.

II. Kapitola - Nevěra

11. února 2009 v 16:48 | Idrilka |  Cejch samotného lorda Voldemorta
V ohni byla hlava starého muže s půlměsícovými brýlemi a vousů tmavé barvy bohatě už protkané stříbrnými pramínky.
Nebyla jsem si jistá, kdo to je dokud ho Snape neoslovil "pane řediteli". Ano, promlouval s největším nepřítelem svého pána. Albusem Brumbálem. Schovala jsem se za kuchyňskou linku a poslouchala, o čem se ti dva baví.
"Pane, chtěl jste ta jména lidí, které Voldemort míní v několika příštích měsících umučit a zabít. Malcony ten seznam má, ale bohužel ho nosí stále u sebe a je skoro nemožno mu ho uzmout. Vím akorát, že se s Malfoyem bavil o tom, že mají mučit Longbotomovi. Více se pokusím zjistit později," poslušně hlásil ten "věrný služebník". Hned při prvních slovech mi došlo, že Severus je špeh. Zradil Voldemorta a dal se na dobrou cestu, ale proč? Proč zrovna ten o kterém jsem si myslela, že bude nejvěrnější ze všech? No což člověk se někdy splete.
"Dobře Severusi, hlavně se nepokoušej do něčeho neuvážlivého a hrdinského ano?" podíval se naň Brumbál přísně.
"Ale-"
"Žádné ale, svůj dluh si mi už splatil dostatečně a nejen mě. Slib mi to."
"Dobře, pane, slibuji," řekl Snape nepřesvědčivě, ale Brumbálovi to zjevně ke štěstí stačilo a tak zmizel v ohni.
Severus hodlal taky zmizet, ale pro změnu dveřmi, ale já vylezla zpoza linky a postavila se mu do cesty.
"Co ty tu," zarazil se a jen na měně hleděl.
"Tak tady pán je špeh pro Brumbála, koleduješ si chlapečku," usměji se líbezně.
"CO jsi slyšela?" vyštěkl zle.
"Dost na to, abych to mohla jít oznámit Voldemortovi a být pochválena."
"To neuděláš," řekne a vytáhne hůlku. Napodobím ho. "Nemůžeš čarovat, nejsi ještě plnoletá," řekne vcelku logicky, ale já se mu jen vysměji.
"Nemůžu? Nikdo to nezaregistruje, tento hrad je dobře chráněn a já si tu čaruji už od mala, a pokud alespoň někdy posloucháš své drahé "přátele, možná jsi pochytil, že mi Pán sháněl ty nejlepší učitele."
"Tak proč už neběžíš za svým páníčkem?" otázal se posměšně. Asi čeká, že se otočím k odchodu a on mě zabije, nebo přinejmenším zmrzačí.
"Proč jo? Nehynu k němu láskou, a v podstatě ho nenávidím a tahle naše debata by mohla pro oba znamenat i výhodu."
"Co tedy po mě chceš?" Zas ten zlý hlas. Ach bože.
""Hm… nevím. Nech mě chvíli přemýšlet," zamyslím se a dojdu až k němu.
"Pro začátek bys mohl odložit tu hůlku. Expeliarmus," švihnu svou hůlkou a Severus je odzbrojen. Toto asi nečekal.
"Co po mě chceš?" propaluje mě pohledem. Přemýšlím, co bych tak po něm mohla chtít. Tahle příležitost by se dala náležitě využít, ale jak? Pak mě něco napadne.
"Tebe," řeknu a teď už vypadá opravdu vyjeveně.
"Cože?!"
"Tebe. Prostě tě chci do postele. Jako milence," upřesním své požadavky.
"To - to nemůžu. Vždyť jsi ještě dítě."
"Dítě? Je mi šestnáct. Ty jsi jen o 4 roky starší, pokud dobře počítám. Oproti Voldemortovi, který mě od mých 10 znásilňuje, to bude příjemná změna," řeknu, pohodlně si sednu na linku a čekám na jeho další námitku. Asi mu to v hlavě vcelku šrotuje.
"Proč?" zeptá se nakonec.
"Protože mám chuť dělat něco na truc. On by mi nikdy vlastního stálého milence nedovolil." Usměju se křivě. No řekla jsem mu jen polovičatou pravdu. To, že mě už dlouho fascinuje vědět zase, až tak moc nepotřebuje…
"Pokud to zjistí, tak nás zabije," oznámí mi, jako bych to nevěděla.
"No… nemáš moc na výběr."
"Takže obchod?" podá mi ruku (jo, tomu malému parchantovi, jak mě nazval) a já ji s radostí přijmu.
Na malý papírek jsem napsala čas a místo, kde se sejdeme a opatřila ho zaklínadlem, které vyvolalo efekt, že jakmile si ho dotyčný člověk přečetl, tak se vznítilo.
Se Severusem jsme byli milenci už nějaký ten pátek a dorozumívání bylo stále stejné. Napsala jsem mu čas a dobu a tam jsme se sešli. Potom jsem ho odvedla ke mně do ložnice, kterou jsem opatřila všemožnými zaklínadly. Pak jsme se jen oddávali příjemné činnosti a někdy si i povídali. Se s ním byl něco úplně jiného, než soulož s Voldemortem nebo s jiným z jeho věrných. Severus to dokázal dělat tak, že i já jsem si to dosyta užívala. Věděl, kdy má být něžný a kdy vášnivý. Věděl kam ve správnou chvíli šáhnout. Užívali jsme si to oba dva vzájemně a oboustranně.
Stála jsem na chodbě a nervózně podupávala nohou. Voldemort se zmínil, že má podezření, že někdo ho zrazuje. Macnairovi zmizel seznam objetí, což mě až tak nebere, jelikož ten kdo mu ho sebral jsem byla já. Jen jsem si to okopírovala a strčila mu to zpět do pokoje. Zítra ho najde a bude si myslet, že to jen někam zašantročil. Věc, která mně znervózňuje je, že jeho podezření se upírá i na Severuse.
Zpoza rohu vystoupil vysoký temný stín a já ho hned identifikovala. "Pojď," špitla jsem, chytla ho za ruku a odváděla ho směrem k mým pokojům.
"Co ten spěch?" zeptal se Severus, když jsme stanuli v mém pokoji a já ho dostatečně zabezpečila. "Voldemort má podezření, že je mezi vámi špeh. Nemíním riskovat tvůj život."
"Právě teď ho riskuješ," připomněl mi jen tak mimochodem. "Neriskuji, zabezpečila jsem si pokoj tak, že sem nikdo nemůže přijít. Ani sám Voldemort."
*cenzura*
Začala jsem se vysvlékat a Severus ke mně přistoupil zezadu. Políbil mě na šíji a sám mi sundal podprsenku. "Tak dobře… děkuji ti…má drahá… přítelkyně," šeptal mezi jednotlivými polibky. Jeho prsty dobloudili až k mým tenoučkým průsvitným kalhotkám, které se rozhodl také svléknout. Jakmile to udělal, otočila jsem se k němu čelem. Jeho ústa se přilepily na má v jednom jediném vášnivém polibku. Povalil mě na postel a rychle, za pomoci hůlky se také zbavil všeho oblečení. Jeho penis byl už tuhý, ale to mu nezabránilo v tom, aby ke mně přilehl a začal dráždit každý kousek kůže na mém těle. "Severusi… stačí," vydechla jsem zmámená rozkoší a donutila ho, aby na mě nalehl. Jeho penis se zabořil hluboko do mě a já se propjala v zádech. Tenhle muž moc dobře věděl jak uspokojit ženu. Přizpůsobila jsem se jeho tempu a během pár minut jsem dosáhla pomyslného pilíře rozkoše. Severus byl hotov jen pár sekund po mně. V extázi přivřel oči a pak se odkutálel z mé maličkosti.
"Je úžasné, jak se dokážeme shodnout," řekla jsem za pár minut, když jsem zase nabrala dech.
"Chm," zamručel a chystal se usnout. Chlap.
"Víš, Severusi, když mě bude ještě chvíli vnímat, dostaneš dáreček," zvedla jsem se na loktu a on znuděně protočí oči: "Co?"
"Seznam lidí co mají být umučeni a následně zavražděni," řekla jsem a s radostí pozorovala údiv v jeho očích.
"Proč?" zeptal se mě zmateně.
"Řekněme, že je to jistí odměna za tvé služby… vzájemné vyjadřování loajality."
"Dobře," sroloval pergamen, který jsem mu podala, a zasunul ho do svého hábitu, který ležel vedle postele. Poté jsme se už oba propadli do milosrdné říše snů…

I. Kapitola - Nový

11. února 2009 v 16:47 | Idrilka |  Cejch samotného lorda Voldemorta
Stála jsem mezi Voldemortovými služebníky a znuděně sledovala příjímání nových Smrtijedů. Bylo jich šest. Všichni se tvářili trochu vyjukaně... teda všichni ne. Jeden z nich stál klidně, zpříma a z tváře mu nevyzařovaly žádné emoce. Všichni při tvoření Znamení zla sebou aspoň nenápadně cukli, on ale ne. Když mu Voldemort hůlkou do ruky vypálil Znamení padl na kolena jako ti ostatní před ním a pronesl to samé co oni. "Můj pane." Ale v jeho hlase nebyla ani stopa emocí… dokonale se ovládal a já hned pochopila, proč zrovna jeho Voldemort přibral mezi své přívržence. Byl vysoký, hubený až vychrtlí, jeho pleť byla popelavé barvy, obličej rámovali delší černé vlasy, které vypadali vcelku nemytě, a uprostřed obličeje měl úžasný orlí nos. Nevypadal nějak...sexy, ale z Nových mě zaujal nejvíc. Ti nový Smrtijedi se jmenovali Avery, Wilkes, Bellatrix Black, Rodolphus Lestrange, Evan Rosier a ten poslední, ten který mě zauja,l se jmenoval Severus Snape.

První část obřadu byla hotova a teď přišla na řadu druhá. Měli zabít nevinného člověka. Čekala jsem, že sem dotáhnou nějaké ty děti, chudinky co se složily jen co se jich Voldemort dotknul. Ano bylo tomu, tak jak jsem předpokládala. Dva Smrtijedi se sebou přiváděli šest zašpiněných holčiček v řetězech ve věku 7 - 12 let. První, malinkaté drobné brunetě, sundali okovy a pohodili ji na zem.

"Zab ji," zasyčel Voldemort na Lestrangea a prstem ukázal na zatím nic netušící děvčátko, plačící na zemi. Nový Smrtijed se mírně zachvěl, ale okamžitě děvčátko Adavou poslal k Pánu Bohu… I ostatní to zvládli jakž takž, ale mě zajímala reakce Severuse. Přišel na řadu jako poslední a zbyla na něj malinkatá holčička s kudrnatými černými vlásky. Zachvěla jsem se a zimou to nebylo… Připomínala mi samu sebe, když mě dovedli k Voldemortovi a mě se mimoděk vybavili vzpomínky na první dny v tomhle sídle, vzpomínky na které jsem chtěla zapomenout…

"Přiveďte mi ji," slyšela jsem ten hlas, ale nic jsem neviděla. Měla jsem zavázané oči. Popadli mě dvě hrubé ruce a někam mě vláčeli. Já se svíjela... křičela... volala maminku, plakala, ale žádná pomoc nepřicházela. "Vítám tě," řekl někdo a mě oslepilo světlo, jak mi sundal pásku. Po chvíli jsem uviděla zhruba 40 zachovalého muže s černými vlasy jen ve spodním prádle jak se ke mně sklání. "Vy… vy mi pomůžete?" zeptala jsem se rozechvěle. "Jistě, neboj se mě," řekl naoko mile a odvedl mě k posteli a začal mi svlékat oblečení. Důvěřovala jsem mu... nevěděla jsem co ale důvěřovala jsem mu, vždyť jeho hlas zněl tak mile... Položil mě na postel a jeho ruce mě hladili po těle. Začal mě líbat na ústa a já nějak povědomě pochopila, že se něco děje… začala jsem sebou cloumat a on mě uhodil, zamumlal zaklínadlo a mé ruce se připevnili provazy k posteli. Jeho ruce i jeho slizký jazyk jsem cítila všude, úplně všude na svém těle… znechuceně jsem sebou cloumala, ale nic nepomáhalo... pak... pak jsem ucítila neskutečnou bolest tam dole a... Ne! Zakázala jsem si vzpomínat a radši jsem se soustředila na popravu. Ta bude méně nechutná…
ted došlo?

Holčička smutně upírala svá kukadla na Snapea, ale on zjevně neměl slitování, i když… v jeho očích se něco mihlo, ale to bylo pravděpodobně jen odraz ze svící okolo. Jedním nelítostný máchnutí hůlkou a dvěma ještě nelítostnějšími slovy, ukončil trápení děvčátka a ti dva Smrtijedi začali uklízet malá tělíčka… pravděpodobně je vyloví někdo z řeky a budou to přičítat dalšímu mudlovskému psychopatovi.

"Nyní mezi sebou můžete přivítat mé nové příznivce. Pro dnešní večer vyhlašuji čas oslav. Bavte se, pro dnešní večer," řekl Voldemort a mě pokynul, abych ho následovala.

"Co si myslíš o mých nových Smrtijedech?" zeptal se a pokynul ke dveřím, odkaď se ozýval rachot, zatímco se svlékal. Nikdy nebyl nějak moc na protahování těchhle věcí předcházející sexu, teda když nepočítám ty jeho pochutinky malinký...

"Někteří možná trochu ustrašení a vyjukaní, ale... to je každý, když sem přijde. Musím, ale říct, že jste si vybral dobře. Zvláště ten... Snape. Z něj bude výborný Smrtijed. Všechny jste přijal na doporučení Malfoy?" zeptala jsem se a sundávala jsem si silonky.

"Ano. A Snape je obzláště jeho chráněnec. Sice vyslovil nějaké obavy a jeho vztahu k jedné mudlovské šmejdce s kterou Snape chodil do stejného ročníku, ale myslím, že hrozba, že bychom přišli o tohoto skvělého Smrtijeda byla zažehnána," řekl zamyšleně a sedl si na postel. "Pojď ke mně," poručil mi a já si sundala poslední kousek oblečení a obkročmo se na něj usadila. Někdo zaklepal a Voldemort cosi zamručel. Surově mě shodil ze svého klína na postel a hodil přes sebe hábit.

"Dále," zavrčel vztekle a dveře se otevřely. Byl to Malfoy.

"Pane, přišel sem se zeptat, co máme udělat s mrtvolami," řekl podlézavě a trošku se přikrčil, když viděl, že Voldemort není v nejlepší náladě. Okamžitě pochopil, když pře jeho rameno uviděl mě a uviděl, že jsem nahá. Nepokrytě mě pozoroval. Ani jsem se mu nedivila, však jsem byla nahá a pohodlně jsem se rozvalovala na posteli a tím pádem bylo vidět vše, co by vidět být nemělo. Nestyděla jsem se, proč taky že? Už několikrát sem sama s Malfoyem spala. Tak proč bych se měla chovat jak nějaká jeptiška?

"Nevím, je mi to jedno. Třeba je spalte a teď neotravuj. Mám rozdělanou práci, a pokud mě ještě někdo vyruší ochutná kouzlo mojí hůlky," řekl vztekle a přivřel Luciusovi dveře před nosem.

Nenáviděl jsem ho. Voldemorta sem taky nenáviděla, ale pro tuhle chvíli jsem daleko víc nenáviděla Luciuse Malfoye. Proč? Protože sem vtrhl, naštval ho a já věděla co teď bude následovat. Daleko brutálnější sex než by mě čekal před pěti minutami. A taky že jo...

*cenzura*
Voldemort mávl hůlkou a moje ruce se neviditelnými provazy přivázaly k posteli. Voldemor odložil hůlku a sedl si na mě obkročmo. "Kde jsme to skončili?" položil mi takovou menší řečnickou otázku a surově mě políbil na ústa, až jsem ucítila krev, která mi začala téct ze rtu. Kousl mě do krku a rukou zajel mezi nohy. Malinko jsem sykla, ale myšlenka na to jak se tahle situace bude odvíjet dál, mě vzrušila. Mimoděk jsem zaškubala rukama, ale byli pevně připoutané. Přestal prozkoumávat moji pochvu a strčil mi před obličej svůj penis. Věděla jsem co se ode mě očekává a hned ho pohltila. Zkušeně jsem mu ho kouřila, až měl dost a strčil ho do mě. V jeho ruce se najednou objevil druhý, umělý, penis, který mi bez jakékoliv přípravy surově strčil do zadní dírky. Bolestivě jsem sykla, bolelo to a vcelku dost. Pozorně jsem se na něj podívala. Měl přivřené oči a rychlými surovými pohyby to do mě vrážel. Potlačila jsem slzy a začala jsem v tom hledat kousky vzrušení, které by mi to pomohly přežít. Naštěstí to netrvalo dlouho a on se do mě s dvěma pořádnými přírazy udělal, poté má pouta povolili a on se svalil spokojeně vedle mě. Zcela mu nevadilo, že jsem z toho jako vždy nic neměla, hlavně že on byl sexuálně uspokojen.

Trochu jsem se zklidnila a poté vylezla z jeho postele a dala se na oblíkání. Neměl nikdy moc rád, když jsem tam pobývala. Radši měl styl šup tam, udělám se a pak vypadni. Rychle jsme si oblékla mini, silonky jsem hodila do ohně, zapla jsme si podprsenku, hodila na ni černé tílku, hábit a lodičky jsem si vzala do ruky a zmizela jsem pryč z jeho ložnice směrem ke svým pokojům.

Cestou jsem do někoho vrazila. "Nemůžeš dávat pozor?!" vyjela jsem na dotyčného a pomalu jsem se zvedala ze země. Pravda na cestu jsem se nedívala, ale co se má kdo tady potloukat? Sídlo je velké, tak proč někdo musí být zrovna tady? Zakroutila jsem hlavou a podívala jsem se na toho, kdo mě srazil k zemi. Byl to Severus Snape, náš nový Smrtijed.

"Tsch, takovej malej spratek a nadává mi tu," odfrkl si a změřil mě pohledem. Zastavil se až u mých tvrdých očí. Asi ho malinko zarazili, ale krom malého záchvěvu to na sobě nedal jakkoliv znát.

"Možná jsem malej spratek, ale stačí jedno moje slovo a ty letíš na věčnost," ušklíbla jsem se. Samozřejmě... můj Pán mi v jistých věcech vyhověl, ale že by na můj příkaz zabíjel své věrné? Nemožno, ale to on zcela jistě nevěděl.

"Ty si ta jeho malá děvka že?" zeptal se a z jeho tónu číšelp ještě větší opovržení než předtím.

"Lepší být děvka než poníženej poddanej," usmála jsem se na něj ledově. "A teď pokud mi dovolíš projít, ráda bych šla do svých komnat," odstrčila jsem se ho na stranu a zamířila do své ložnice.

Prolog

5. února 2009 v 0:21 Cejch samotného lorda Voldemorta
Bylo mi pouhých 10 let, když do našeho malého domku vrazili Smrtijedi a vyvraždili celou moji rodinu… krom mě. Můj otec byl šéf bystrozorů, jakž takž jsem chápala, proč ho zabili, znamenal pro Voldemorta hrozbu, ale museli zabít celý zbytek mé rodiny? Celou tu dobu jsem stála ve dveřích a pozorovala, jak pomalu mučí a zabíjí moji matku, mého otce, i mého šestnáctiletého bratra. Jen mě nechali žít, ale odvedli mě se sebou. Nechápala jsem, ale později jsem pochopila… až velmi dobře… Voldemort byl na holčičky. Ano, byl na nedospělé černovlasé holčičky, jako jsem byla já. Prostě pedofil. To jsem zjistila hned, jak mě přivedli do jeho sídla. Stala jsem se jeho hračkou, věcí na které si věčně ukojoval svoje perverzní choutky, ale po čase, po čase jsem si zvykla, už jsem se nevzpírala, dokonce jsem si to snažila i užívat. Čas letěl a já dospívala, jak fyzicky tak psychicky a místo malé holčičky jsem se stávala dospívající dívkou. Ale Voldemort mě kupodivu nezabil ani neodkopl. Myslím… myslím, že si mě oblíbil, pokud je někdo takový něčeho takového schopný, anebo obdivoval moji psychickou sílu vydržet tak dlouho… kdo ví. Dodal mi učitele, který mě učitel temné magii, mohla jsem se volně pohybovat po jeho sídle, čas od času si mi stěžoval, nebo si na mě vybíjel vztek, takže mé tělo hyzdily často čerstvé jizvy, které mi byli, ale hned odstraněny, jen ta bolest zůstávala trochu déle… A taky si mě samozřejmě zavolal, když potřeboval ukojit své zhýralé choutky a jeho holčičky, které mu vodili už mu nebyli od chuti. Asi potřeboval někoho zkušenějšího… s kým by si mohl dosyta užívat. Někdy… když měl dobrou náladu dokonce dovolil některému z jeho mladých Smrtijedů, aby si mě půjčil a pak jen seděl v křesle a kochal se pohledem na to, jak si to užívám s jiným mužem. Popřípadě muži. Ptáte se, proč jsem neutekla? Byla jsem označena jeho cejchem. Nemyslím Znamením zla. Ne, nic nehnízdilo mé předloktí, bylo to ještě horší. Voldemort mi vyčaroval hada, který v podobě zeleně jedovatého tetování hnízdil na mém pravém prsu, čímž jsem k němu byla nadosmrti připoutaná. Přesně jsem vždy věděla, kdy mě volá a podle intenzity žhnutí tetování jsem i poznala jakou má náladu. Proč jsem se radši nezabila? Sama nevím, snad nějaký pud sebezáchovy. A i když život u Voldemorta rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem, nestěžovala jsem si. Měla jsem vše co jsem chtěla, měla jsem i úctu od jeho Smrtijedů a až na občasné výbuchy vzteku mi Voldemort nějak neobtěžoval a já se brzo a velmi rychle vžila do role nelítostné prospěchářské mrchy a jeho milenky. Čas běžel a mě už bylo skoro patnáct let, byla jsem už velká holka ( řeknete si... co to je 15 let že? ale zkuste si žít čtyři roky u Voldemorta a pak pochopíte, proč jsem si připadala dospělá...), když Voldemort se rozhodl přibrat nové přívržence na doporučení jemu oddaného Luciuse Malfoye. A tady začíná příběh, který jsem se vám rozhodla vyprávět.

Povídky

1. února 2009 v 0:21 | Idrilka |  Vícedílové

Postavy : Nigrans Mulier Zoe
Čas : USA, dnešní doba, později přesunuto do Berlína nebo do Prahy? Nevím momentálně to přepracovávám
Žánr : sci-fi?
Přístupnost: +15
Stav : nedokončená
Poznamka: Věnováno mé kamarádce Nigrans
Varování: drogy, vraždy, sex
Náhled: Šestnáctiletá holka bez rodičů a na "ulici". A k tomu shoda náhod postupně jdoucích za sebou, jak to asi dopadne?



Postavy : AUTP
Čas : Francie, doba Krále Slunce
Žánr : historická červená knihovna
Přístupnost: zatím všem
Stav : nezačato
Poznámka: Inspirováno Angelikou
Varování: Nejsem si jistá, zda souhlasí všechna fakta
Náhled:bohatý hrabě nalezne mladou a opuštěnou dívku uprostřed pustiny a začne se o ni starat. Jak to všechno dopadne?

Postavy : AUTP
Čas : jiná země, jiný čas
Žánr : fantasy
Přístupnost: zatím všem
Stav : rozepsaná
Poznámka: strašně dlouho starou povídku. Začala jsem ji cca. ve třinácti, takže podle toho vypadají taky první kapitoly povídky
Varování: připomíná vám to HP? Mě ne, jelikož já sem puberťačka, Rowla ne
Náhled: Liliana, vnučna vysoce postavené osoby a Vyvolená v magickém světě, akorát to Vyvolená nikdo neví, jen má prostě slavnou babičku no.



Postavy : Voldemort, AUTP, Severus Snape
Čas: Poberti i HP
Žánr : vyprávění
Přístupnost: +18
Stav : rozepsané
Varování: masochistické scény, odhalena pravá tvář lorda Voldemorta.
Náhled: Jedna osoba vypráví příběh dvou lidí, svůj i příběh jejího přítele, její spřízněné duše.
Poznámka: v povídce se pokouším držet se co nejvíc faktů co udala J.K.R.


Postavy : Poberti, Zmijozel, Abraxas, AUTP
Čas: Poberti
Žánr : depresivní, komedie?
Přístupnost: všem
Stav : nedokončená
Varování: none
Náhled: Dívka, která stratila rodinu, je neteří Abraxase Malfoye a k tomu ji zasnoubili s jedním nejmenovaným psem, musí nastoupit do Bradavic. Může to být jetě horčí? Věřte může.
Poznámka: Mé díky patří Ess, která mi pomohla s názvem