I. Kapitola - Nový

11. února 2009 v 16:47 | Idrilka |  Cejch samotného lorda Voldemorta
Stála jsem mezi Voldemortovými služebníky a znuděně sledovala příjímání nových Smrtijedů. Bylo jich šest. Všichni se tvářili trochu vyjukaně... teda všichni ne. Jeden z nich stál klidně, zpříma a z tváře mu nevyzařovaly žádné emoce. Všichni při tvoření Znamení zla sebou aspoň nenápadně cukli, on ale ne. Když mu Voldemort hůlkou do ruky vypálil Znamení padl na kolena jako ti ostatní před ním a pronesl to samé co oni. "Můj pane." Ale v jeho hlase nebyla ani stopa emocí… dokonale se ovládal a já hned pochopila, proč zrovna jeho Voldemort přibral mezi své přívržence. Byl vysoký, hubený až vychrtlí, jeho pleť byla popelavé barvy, obličej rámovali delší černé vlasy, které vypadali vcelku nemytě, a uprostřed obličeje měl úžasný orlí nos. Nevypadal nějak...sexy, ale z Nových mě zaujal nejvíc. Ti nový Smrtijedi se jmenovali Avery, Wilkes, Bellatrix Black, Rodolphus Lestrange, Evan Rosier a ten poslední, ten který mě zauja,l se jmenoval Severus Snape.

První část obřadu byla hotova a teď přišla na řadu druhá. Měli zabít nevinného člověka. Čekala jsem, že sem dotáhnou nějaké ty děti, chudinky co se složily jen co se jich Voldemort dotknul. Ano bylo tomu, tak jak jsem předpokládala. Dva Smrtijedi se sebou přiváděli šest zašpiněných holčiček v řetězech ve věku 7 - 12 let. První, malinkaté drobné brunetě, sundali okovy a pohodili ji na zem.

"Zab ji," zasyčel Voldemort na Lestrangea a prstem ukázal na zatím nic netušící děvčátko, plačící na zemi. Nový Smrtijed se mírně zachvěl, ale okamžitě děvčátko Adavou poslal k Pánu Bohu… I ostatní to zvládli jakž takž, ale mě zajímala reakce Severuse. Přišel na řadu jako poslední a zbyla na něj malinkatá holčička s kudrnatými černými vlásky. Zachvěla jsem se a zimou to nebylo… Připomínala mi samu sebe, když mě dovedli k Voldemortovi a mě se mimoděk vybavili vzpomínky na první dny v tomhle sídle, vzpomínky na které jsem chtěla zapomenout…

"Přiveďte mi ji," slyšela jsem ten hlas, ale nic jsem neviděla. Měla jsem zavázané oči. Popadli mě dvě hrubé ruce a někam mě vláčeli. Já se svíjela... křičela... volala maminku, plakala, ale žádná pomoc nepřicházela. "Vítám tě," řekl někdo a mě oslepilo světlo, jak mi sundal pásku. Po chvíli jsem uviděla zhruba 40 zachovalého muže s černými vlasy jen ve spodním prádle jak se ke mně sklání. "Vy… vy mi pomůžete?" zeptala jsem se rozechvěle. "Jistě, neboj se mě," řekl naoko mile a odvedl mě k posteli a začal mi svlékat oblečení. Důvěřovala jsem mu... nevěděla jsem co ale důvěřovala jsem mu, vždyť jeho hlas zněl tak mile... Položil mě na postel a jeho ruce mě hladili po těle. Začal mě líbat na ústa a já nějak povědomě pochopila, že se něco děje… začala jsem sebou cloumat a on mě uhodil, zamumlal zaklínadlo a mé ruce se připevnili provazy k posteli. Jeho ruce i jeho slizký jazyk jsem cítila všude, úplně všude na svém těle… znechuceně jsem sebou cloumala, ale nic nepomáhalo... pak... pak jsem ucítila neskutečnou bolest tam dole a... Ne! Zakázala jsem si vzpomínat a radši jsem se soustředila na popravu. Ta bude méně nechutná…
ted došlo?

Holčička smutně upírala svá kukadla na Snapea, ale on zjevně neměl slitování, i když… v jeho očích se něco mihlo, ale to bylo pravděpodobně jen odraz ze svící okolo. Jedním nelítostný máchnutí hůlkou a dvěma ještě nelítostnějšími slovy, ukončil trápení děvčátka a ti dva Smrtijedi začali uklízet malá tělíčka… pravděpodobně je vyloví někdo z řeky a budou to přičítat dalšímu mudlovskému psychopatovi.

"Nyní mezi sebou můžete přivítat mé nové příznivce. Pro dnešní večer vyhlašuji čas oslav. Bavte se, pro dnešní večer," řekl Voldemort a mě pokynul, abych ho následovala.

"Co si myslíš o mých nových Smrtijedech?" zeptal se a pokynul ke dveřím, odkaď se ozýval rachot, zatímco se svlékal. Nikdy nebyl nějak moc na protahování těchhle věcí předcházející sexu, teda když nepočítám ty jeho pochutinky malinký...

"Někteří možná trochu ustrašení a vyjukaní, ale... to je každý, když sem přijde. Musím, ale říct, že jste si vybral dobře. Zvláště ten... Snape. Z něj bude výborný Smrtijed. Všechny jste přijal na doporučení Malfoy?" zeptala jsem se a sundávala jsem si silonky.

"Ano. A Snape je obzláště jeho chráněnec. Sice vyslovil nějaké obavy a jeho vztahu k jedné mudlovské šmejdce s kterou Snape chodil do stejného ročníku, ale myslím, že hrozba, že bychom přišli o tohoto skvělého Smrtijeda byla zažehnána," řekl zamyšleně a sedl si na postel. "Pojď ke mně," poručil mi a já si sundala poslední kousek oblečení a obkročmo se na něj usadila. Někdo zaklepal a Voldemort cosi zamručel. Surově mě shodil ze svého klína na postel a hodil přes sebe hábit.

"Dále," zavrčel vztekle a dveře se otevřely. Byl to Malfoy.

"Pane, přišel sem se zeptat, co máme udělat s mrtvolami," řekl podlézavě a trošku se přikrčil, když viděl, že Voldemort není v nejlepší náladě. Okamžitě pochopil, když pře jeho rameno uviděl mě a uviděl, že jsem nahá. Nepokrytě mě pozoroval. Ani jsem se mu nedivila, však jsem byla nahá a pohodlně jsem se rozvalovala na posteli a tím pádem bylo vidět vše, co by vidět být nemělo. Nestyděla jsem se, proč taky že? Už několikrát sem sama s Malfoyem spala. Tak proč bych se měla chovat jak nějaká jeptiška?

"Nevím, je mi to jedno. Třeba je spalte a teď neotravuj. Mám rozdělanou práci, a pokud mě ještě někdo vyruší ochutná kouzlo mojí hůlky," řekl vztekle a přivřel Luciusovi dveře před nosem.

Nenáviděl jsem ho. Voldemorta sem taky nenáviděla, ale pro tuhle chvíli jsem daleko víc nenáviděla Luciuse Malfoye. Proč? Protože sem vtrhl, naštval ho a já věděla co teď bude následovat. Daleko brutálnější sex než by mě čekal před pěti minutami. A taky že jo...

*cenzura*
Voldemort mávl hůlkou a moje ruce se neviditelnými provazy přivázaly k posteli. Voldemor odložil hůlku a sedl si na mě obkročmo. "Kde jsme to skončili?" položil mi takovou menší řečnickou otázku a surově mě políbil na ústa, až jsem ucítila krev, která mi začala téct ze rtu. Kousl mě do krku a rukou zajel mezi nohy. Malinko jsem sykla, ale myšlenka na to jak se tahle situace bude odvíjet dál, mě vzrušila. Mimoděk jsem zaškubala rukama, ale byli pevně připoutané. Přestal prozkoumávat moji pochvu a strčil mi před obličej svůj penis. Věděla jsem co se ode mě očekává a hned ho pohltila. Zkušeně jsem mu ho kouřila, až měl dost a strčil ho do mě. V jeho ruce se najednou objevil druhý, umělý, penis, který mi bez jakékoliv přípravy surově strčil do zadní dírky. Bolestivě jsem sykla, bolelo to a vcelku dost. Pozorně jsem se na něj podívala. Měl přivřené oči a rychlými surovými pohyby to do mě vrážel. Potlačila jsem slzy a začala jsem v tom hledat kousky vzrušení, které by mi to pomohly přežít. Naštěstí to netrvalo dlouho a on se do mě s dvěma pořádnými přírazy udělal, poté má pouta povolili a on se svalil spokojeně vedle mě. Zcela mu nevadilo, že jsem z toho jako vždy nic neměla, hlavně že on byl sexuálně uspokojen.

Trochu jsem se zklidnila a poté vylezla z jeho postele a dala se na oblíkání. Neměl nikdy moc rád, když jsem tam pobývala. Radši měl styl šup tam, udělám se a pak vypadni. Rychle jsme si oblékla mini, silonky jsem hodila do ohně, zapla jsme si podprsenku, hodila na ni černé tílku, hábit a lodičky jsem si vzala do ruky a zmizela jsem pryč z jeho ložnice směrem ke svým pokojům.

Cestou jsem do někoho vrazila. "Nemůžeš dávat pozor?!" vyjela jsem na dotyčného a pomalu jsem se zvedala ze země. Pravda na cestu jsem se nedívala, ale co se má kdo tady potloukat? Sídlo je velké, tak proč někdo musí být zrovna tady? Zakroutila jsem hlavou a podívala jsem se na toho, kdo mě srazil k zemi. Byl to Severus Snape, náš nový Smrtijed.

"Tsch, takovej malej spratek a nadává mi tu," odfrkl si a změřil mě pohledem. Zastavil se až u mých tvrdých očí. Asi ho malinko zarazili, ale krom malého záchvěvu to na sobě nedal jakkoliv znát.

"Možná jsem malej spratek, ale stačí jedno moje slovo a ty letíš na věčnost," ušklíbla jsem se. Samozřejmě... můj Pán mi v jistých věcech vyhověl, ale že by na můj příkaz zabíjel své věrné? Nemožno, ale to on zcela jistě nevěděl.

"Ty si ta jeho malá děvka že?" zeptal se a z jeho tónu číšelp ještě větší opovržení než předtím.

"Lepší být děvka než poníženej poddanej," usmála jsem se na něj ledově. "A teď pokud mi dovolíš projít, ráda bych šla do svých komnat," odstrčila jsem se ho na stranu a zamířila do své ložnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.