II. Kapitola - Nevěra

11. února 2009 v 16:48 | Idrilka |  Cejch samotného lorda Voldemorta
V ohni byla hlava starého muže s půlměsícovými brýlemi a vousů tmavé barvy bohatě už protkané stříbrnými pramínky.
Nebyla jsem si jistá, kdo to je dokud ho Snape neoslovil "pane řediteli". Ano, promlouval s největším nepřítelem svého pána. Albusem Brumbálem. Schovala jsem se za kuchyňskou linku a poslouchala, o čem se ti dva baví.
"Pane, chtěl jste ta jména lidí, které Voldemort míní v několika příštích měsících umučit a zabít. Malcony ten seznam má, ale bohužel ho nosí stále u sebe a je skoro nemožno mu ho uzmout. Vím akorát, že se s Malfoyem bavil o tom, že mají mučit Longbotomovi. Více se pokusím zjistit později," poslušně hlásil ten "věrný služebník". Hned při prvních slovech mi došlo, že Severus je špeh. Zradil Voldemorta a dal se na dobrou cestu, ale proč? Proč zrovna ten o kterém jsem si myslela, že bude nejvěrnější ze všech? No což člověk se někdy splete.
"Dobře Severusi, hlavně se nepokoušej do něčeho neuvážlivého a hrdinského ano?" podíval se naň Brumbál přísně.
"Ale-"
"Žádné ale, svůj dluh si mi už splatil dostatečně a nejen mě. Slib mi to."
"Dobře, pane, slibuji," řekl Snape nepřesvědčivě, ale Brumbálovi to zjevně ke štěstí stačilo a tak zmizel v ohni.
Severus hodlal taky zmizet, ale pro změnu dveřmi, ale já vylezla zpoza linky a postavila se mu do cesty.
"Co ty tu," zarazil se a jen na měně hleděl.
"Tak tady pán je špeh pro Brumbála, koleduješ si chlapečku," usměji se líbezně.
"CO jsi slyšela?" vyštěkl zle.
"Dost na to, abych to mohla jít oznámit Voldemortovi a být pochválena."
"To neuděláš," řekne a vytáhne hůlku. Napodobím ho. "Nemůžeš čarovat, nejsi ještě plnoletá," řekne vcelku logicky, ale já se mu jen vysměji.
"Nemůžu? Nikdo to nezaregistruje, tento hrad je dobře chráněn a já si tu čaruji už od mala, a pokud alespoň někdy posloucháš své drahé "přátele, možná jsi pochytil, že mi Pán sháněl ty nejlepší učitele."
"Tak proč už neběžíš za svým páníčkem?" otázal se posměšně. Asi čeká, že se otočím k odchodu a on mě zabije, nebo přinejmenším zmrzačí.
"Proč jo? Nehynu k němu láskou, a v podstatě ho nenávidím a tahle naše debata by mohla pro oba znamenat i výhodu."
"Co tedy po mě chceš?" Zas ten zlý hlas. Ach bože.
""Hm… nevím. Nech mě chvíli přemýšlet," zamyslím se a dojdu až k němu.
"Pro začátek bys mohl odložit tu hůlku. Expeliarmus," švihnu svou hůlkou a Severus je odzbrojen. Toto asi nečekal.
"Co po mě chceš?" propaluje mě pohledem. Přemýšlím, co bych tak po něm mohla chtít. Tahle příležitost by se dala náležitě využít, ale jak? Pak mě něco napadne.
"Tebe," řeknu a teď už vypadá opravdu vyjeveně.
"Cože?!"
"Tebe. Prostě tě chci do postele. Jako milence," upřesním své požadavky.
"To - to nemůžu. Vždyť jsi ještě dítě."
"Dítě? Je mi šestnáct. Ty jsi jen o 4 roky starší, pokud dobře počítám. Oproti Voldemortovi, který mě od mých 10 znásilňuje, to bude příjemná změna," řeknu, pohodlně si sednu na linku a čekám na jeho další námitku. Asi mu to v hlavě vcelku šrotuje.
"Proč?" zeptá se nakonec.
"Protože mám chuť dělat něco na truc. On by mi nikdy vlastního stálého milence nedovolil." Usměju se křivě. No řekla jsem mu jen polovičatou pravdu. To, že mě už dlouho fascinuje vědět zase, až tak moc nepotřebuje…
"Pokud to zjistí, tak nás zabije," oznámí mi, jako bych to nevěděla.
"No… nemáš moc na výběr."
"Takže obchod?" podá mi ruku (jo, tomu malému parchantovi, jak mě nazval) a já ji s radostí přijmu.
Na malý papírek jsem napsala čas a místo, kde se sejdeme a opatřila ho zaklínadlem, které vyvolalo efekt, že jakmile si ho dotyčný člověk přečetl, tak se vznítilo.
Se Severusem jsme byli milenci už nějaký ten pátek a dorozumívání bylo stále stejné. Napsala jsem mu čas a dobu a tam jsme se sešli. Potom jsem ho odvedla ke mně do ložnice, kterou jsem opatřila všemožnými zaklínadly. Pak jsme se jen oddávali příjemné činnosti a někdy si i povídali. Se s ním byl něco úplně jiného, než soulož s Voldemortem nebo s jiným z jeho věrných. Severus to dokázal dělat tak, že i já jsem si to dosyta užívala. Věděl, kdy má být něžný a kdy vášnivý. Věděl kam ve správnou chvíli šáhnout. Užívali jsme si to oba dva vzájemně a oboustranně.
Stála jsem na chodbě a nervózně podupávala nohou. Voldemort se zmínil, že má podezření, že někdo ho zrazuje. Macnairovi zmizel seznam objetí, což mě až tak nebere, jelikož ten kdo mu ho sebral jsem byla já. Jen jsem si to okopírovala a strčila mu to zpět do pokoje. Zítra ho najde a bude si myslet, že to jen někam zašantročil. Věc, která mně znervózňuje je, že jeho podezření se upírá i na Severuse.
Zpoza rohu vystoupil vysoký temný stín a já ho hned identifikovala. "Pojď," špitla jsem, chytla ho za ruku a odváděla ho směrem k mým pokojům.
"Co ten spěch?" zeptal se Severus, když jsme stanuli v mém pokoji a já ho dostatečně zabezpečila. "Voldemort má podezření, že je mezi vámi špeh. Nemíním riskovat tvůj život."
"Právě teď ho riskuješ," připomněl mi jen tak mimochodem. "Neriskuji, zabezpečila jsem si pokoj tak, že sem nikdo nemůže přijít. Ani sám Voldemort."
*cenzura*
Začala jsem se vysvlékat a Severus ke mně přistoupil zezadu. Políbil mě na šíji a sám mi sundal podprsenku. "Tak dobře… děkuji ti…má drahá… přítelkyně," šeptal mezi jednotlivými polibky. Jeho prsty dobloudili až k mým tenoučkým průsvitným kalhotkám, které se rozhodl také svléknout. Jakmile to udělal, otočila jsem se k němu čelem. Jeho ústa se přilepily na má v jednom jediném vášnivém polibku. Povalil mě na postel a rychle, za pomoci hůlky se také zbavil všeho oblečení. Jeho penis byl už tuhý, ale to mu nezabránilo v tom, aby ke mně přilehl a začal dráždit každý kousek kůže na mém těle. "Severusi… stačí," vydechla jsem zmámená rozkoší a donutila ho, aby na mě nalehl. Jeho penis se zabořil hluboko do mě a já se propjala v zádech. Tenhle muž moc dobře věděl jak uspokojit ženu. Přizpůsobila jsem se jeho tempu a během pár minut jsem dosáhla pomyslného pilíře rozkoše. Severus byl hotov jen pár sekund po mně. V extázi přivřel oči a pak se odkutálel z mé maličkosti.
"Je úžasné, jak se dokážeme shodnout," řekla jsem za pár minut, když jsem zase nabrala dech.
"Chm," zamručel a chystal se usnout. Chlap.
"Víš, Severusi, když mě bude ještě chvíli vnímat, dostaneš dáreček," zvedla jsem se na loktu a on znuděně protočí oči: "Co?"
"Seznam lidí co mají být umučeni a následně zavražděni," řekla jsem a s radostí pozorovala údiv v jeho očích.
"Proč?" zeptal se mě zmateně.
"Řekněme, že je to jistí odměna za tvé služby… vzájemné vyjadřování loajality."
"Dobře," sroloval pergamen, který jsem mu podala, a zasunul ho do svého hábitu, který ležel vedle postele. Poté jsme se už oba propadli do milosrdné říše snů…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sevik99 Sevik99 | Web | 10. května 2009 v 23:08 | Reagovat

Bude pokráčko? Prosím, prosím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.