IV. Kapitola - Hádka...a hádka... a polibek

11. února 2009 v 16:52 |  Hvězda vyhasíná
Byla šťastná, že jí profesor Křikla dal lektvar a to bez jakýchkoliv cavyků, možná to bylo proto, že věděl, o tom, že je sestřenice Luciuse. Však to taky celou dobu naznačoval, i když netušila, kde se to dověděl.
To bylo ale jedno. Byla ráda, že díky lektvaru jí několik dní nebudili ze spaní sny, které se jí zdávali od smrti rodičů. Sny které byli vždy z toho večera co je zabili Smrtijedi.
Ve škole byla taky spokojená. Lucius si jí nevšímal, učení jí bavilo, hlavně lektvary na které byla profík a skoro vždycky na nich seděla s Cat.
Bohužel, příští týden Cathrin onemocněla a Anne neměla být s kým ve dvojici.
"Slečno Annelor, prosím přisedněte si k panu Snapeovi. Projednou nebude náš mistr lektvarů pracovat sám," usmál se Křiklan, když si všiml Anneininy nerozhodnosti. Nakonec si dívka sedla ke svému Zmijozelskému spolužákovi a profesor se spokojeně usmál.
"Ahoj Severus," usmála se váhavě.
"Hm," dostalo se jí odpovědi, ale i to jí dodalo odvahu, od jejich posledního setkání, které neproběhlo zrovna v přátelském duchu spolu nemluvili.
"Jak se máš?" usmála se.
"Hm," zase.
"Ještě sem ti nestihla poděkovat za to, žes mě zachránil ve sklepení," pokračovala dál.
"Hm."
"Co to dneska vaříme? Doušek živé smrti? Jé ten je primitivní," dál jednorázově konverzovala.
"Můžeš být už konečně zticha?!" vyjel na ni rozzuřeně.
"Jé ono to umí mluvit," zaradovala se.
"Neprovokuj Sinusová," zavrčel.
"Copak Sevi? Ty zuříš?" zazubila se, když viděla jak rudne.
"Pozor ten šalvěj tam ne…" chtěla ho upozornit, ale pozdě. Severus už dokončil svůj pohyb. Ve stejné chvíli se ozval učebnou rachot, výbuch a nakonec ohromný zápach.
"Pane Snape, slečno Sinusová? Co to je?" ozval se Křiklan, zjevně šokován, že třídu do povětří vyhodili zrovna oni dva. "Mí nejlepší žáci a takhle zpackají lektvar. Hodina je u konce, v tomhle se nedá pracovat a vy dva," koukl se značně rozzuřeně na viníky, "to tady všechno pořádně uklidíte. Je to poslední hodina, takže máte dostatek času," s tím spolu se studenty odešel z učebny a nechal ty dva napospas bordelu.
"Tak to ti pěkně děkuji?" povzdychl si.
"Ty mě? Já nevím kdo tam hodil trs šalvěje místo mateřídoušky," rozčertila se Anne.
"Ty si mě rozčílila," vrátil jí to.
"Já se pokoušela jen konverzovat."
"Jasně, ale já při přípravě lektvarů nikdy nemluvím," odsekl jí.
"Jasně, ale při přípravě tohohle lektvaru se dalo v pohodě mluvit."
"Jak vidíš tak nedalo jinak by se to nestalo paní Chytrá a mimochodem Doušek živé smrti není vůbec lehký!"
"Je! Už sem ho s mamkou dělal tisíckrát. Jo a pane Bezcitný, kdybyste mě vnímal tak by se to nestalo. Pokoušela sem se tě zastavit!" teď už obe na sebe přímo řvali. On i ona byli rudí vzteky. Ani jeden nechtěl přiznat chybu.
"Nemíním se s tebou dál hádat. Uklidíme tady a vypadneme," rozhodl Severus a začal zkoušet všechna možná čistící kouzla.
"To nepůjde," řekla s úšklebkem Annelor a pozorovala opřená o lavici jak se marně snaží.
Ustal ve snažení rozzlobeně se na ni otočil.
Panebože ona je krásná.. pomyslel si.
Krásná? Před chvíli si ji proklínal, uchychtlo se jeho druhé já.
Já říkal krásná?! Podivil se neupřímně.
Jasně. Myslel si na to jak ji políbit.
To by mě ani ve snu nenapadlo.
Nic mi nenalhávej. Já jsem ty. Tak si to přiznej.
NE! Rázně domluvil se svým podvědomím, ale i tak z ní nemohl odtrhnout pohled. Nakonec se ovládl.
"Tak mi poraď," ušklíbl se.
"Počkej něco podobného se mi kdysi v naší laboratoři taky povedlo. Jen si vzpomenout jaké zaklínadlo tehdy maminka řekla," nasadila zamyšlený výraz a Severus si jí začal prohlížet. Byla tak krásná. Pramen jejích temných vlasů jí vypadl z copu a vysel přes tvář. Severus náhle pocítil nutkání jí ho zastrčit za uchu a než si uvědomilo dělá, svoji touhu zrealizoval.
"Co-?" podivila se Anne, kterou tím vytrhl z jejího zamyšlení. Najednou byli blízko…
Navzájem se pozorovali. Jejich černé oči se vpíjeli do sebe a ani jeden z nich se nehnul. Nakonec se pohla Annelor, ale ne proto aby se odvrátila, ale aby mezi nimi zrušila tu malou mezeru mezi nimi a zlehka ho políbila na rty. Severus překonal prvotní šok z jejích měkkých poddajných rtů, přitáhl jsi ji blíž a věnoval jí polibek plný vášně.Kriste, její ústa chutnala tak nádherně. Jakoby po jahodách. Přinutil ji otevřít ústa, vklouzl jí do nich jazykem a hledal ten její. Přitiskla s k němu ještě těsněji, jakoby měla strach, že upadne a on jí k sobě přivinul svými pevnými pažemi. Jeho jazyk si hrál s jejím. Oplácela mu stejně vášnivými polibky.
Po nekonečně dlouhé době se od sebe odlepili, ale on jí stále svíral v náruči. Cítil, že kdyby jí teď pustil zhroutila by se mu k nohám.
Anne nějakou dobu trvala než se zcela zpamatoval. Stále ještě byla v Severusovi objetí, i když ho pomalu uvolňoval, jak cítil, že Annelor získává půdu pod nohama.
"Co co sme to udělali?" zeptala se se zachmuřeným výrazem a vykroutila se z jeho objetí. V očích se jí objevili slzy a on nevěděl proč.
Rychle se od něj odvrátila a zamířila ke dveřím, cestou ještě zamumlala jakési zaklínadlo a nepořádek zmizel.
Annelor se rychle běžela ani nevěděla kam. Nakonec doběhla do Astronomické věže, kde se schoulila do klubíčka a rozplakala se.
Panebože co se to se mnou děje? S jedním klukem chodím a miluji ho, s druhým se zasnoubená a s třetím se líbám… Panebože panebože… opakovala si stále dokola. Ve věži vydržela dokud se nesetmělo a pak konečně vyrazila do nebelvírské věže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.